. Auto-tuning LifeStYle .

tuning: Audi A4 s pneumatickým podvozkem G.A.S.

Tuning resp. úpravy motorových vozidel, to je v poslední době pojem, který se přetřásá napříč celou společností. Pozornost mu věnují i média, a to jak média tištěná, tak i rádia a televize, nepočítáme-li hojné internetové servery či diskusní skupiny. Rozdíly mezi přístupem jednotlivých mediálních subjektů rozeznáte snadno. Zatímco noviny a motoristické časopisy se snaží k celé problematice přistupovat jako k zajímavosti, jenž stojí za pozornost, případně se tuningem zcela vážně zabývají a rádia mají většinou roli mediálního partnera nějaké motoristické akce, jenž je více méně spojena s tuningem, televize se ženou za čistou senzací. Nezajímají ji "nudné" technické aspekty takových úprav, ty by nijak nezvedly sledovanost. Zajímá ji porušování předpisů, havárie a vůbec veškeré negativní vlastnosti, které jsou některým majitelům více či méně upravených vozů vlastní. Není to tak dlouho, co jsme mohli sledovat reportáže z Brna, kde se co týden sjíždělo na parkovišti několik desítek upravených aut. Z toho pak část organizovaně či neorganizovaně pořádala jakési závody s puncem ilegality. V očích neinformovaného diváka vypadala jako hotová apokalypsa. Dlužno dodat že výše zmíněná negativa se v průměrném vzorku řidičů projevují napříč celým věkovým spektrem, nezávisle na tom, zda tito vlastní křiklavě nastříkanou hondu, obyčejnou škodovku nebo luxusního mercedesa. Jaký je rozdíl mezi nezkušeným a poblázněným tuningářem, který závodí kdesi na okraji Brna a odrostlejším řidičem audi s prominentní poznávací značkou, který nervózně vytlačuje veškerý provoz v levém pruhu dálnice, aby ušetřil na 50 km riskantní jízdy 2-3 minuty?

 

tuzing: "kuře po sečuánsku" ve fázi zrodu

Nechci následující úvahou vyvolat nějaké vášnivé spory, pouze bych chtěl upozornit na nedostatek vkusu a chyby, kterých se zejména mladí tuningoví nadšenci dopouštějí. Jisté je, že filozofie tuningu má základ v touze odlišit se, vylepšit, vyladit svůj automobil. Můžeme ho brát též jako koníček, hobby. Někdo prostě rád sbírá známky, někdo lepí letadla, další vyšívá a někteří (a některé) z nás prostě tráví hodiny a hodiny v garáži. Tuning je též záležitost individuálního vkusu. A v tom je ten zapeklitý problém. Jde o to, že někteří z nás máme různě nastavené hranice povědomí o tom, co považujeme osobně za vkusné a co ne. Jak jinak by se mohli ve společnosti vyskytovat muži v tmavém obleku s bílými ponožkami zastrčenými v mokasínech? Nebo ženy s nesmyslně zvětšeným poprsím? Obojí je vlastně takový tuning. Je obojí touha odlišit se, nebo snad vylepšit svůj vzhled? Nebo je to snad nedostatek vkusu? Celý problém spočívá v tom, že neexistuje a vlastně by správně ani neměl existovat někdo, kdo by říkal, co je vkusné a co ne. A to mám na mysli jak oblíbené tlachy módní policie v nespočetných společenských magazínech, tak zničující komentáře některých kritiků (ne)správně provedeného tuningu na specializovaných internetových serverech. Vkus společnosti je do značné míry ovlivňován módou, nicméně v každém z nás zbývá alespoň kousek individuality a soudnosti. Pokud by začala víc než polovina motoristické veřejnosti u nás jezdit v divoce pomalovaných a laminátem oblepených orezlých autech s uřezanými pružinami a vybrakovaným výfukem (extrémní případ nevhodně provedeného tuningu - v aktuálním žargonu "tuzing" nebo také "votuning" ), myslíte, že existuje reálná šance, že se tato móda promítne do vkusu každého z nás? Já osobně doufám, že vždycky by se našlo dost lidí, kteří by si řekli: "Ale nechme toho, vždyť je to ostuda." Takže jak z toho začarovaného kruhu ven? Myslím, že by to měla být osvěta, která by nás učila vnímat a cizelovat vlastní vkus, stejně, jako se učíme společenskému chování v tanečních kurzech.

 

tuzing: obří křídlo a přečnívající koncovka DTM

Když o tom tak uvažuji, nepočítám, že by se tuningové úpravy vešly do učebních osnov ministerstva školství ... takže kde bychom tedy měli brát inspiraci a radu, jak si upravit svoje auto? Jisté mantinely, mezi kterými se můžeme pohybovat jsou jasně dány zákonnými normami, které bychom všichni měli dodržovat. Je především o zákon o provozu na pozemních komunikacích 361/2000 Sb. a vyhlášku o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách povozu vozidel na pozemních komunikacích 341/2002 Sb. Kdo je dodržovat odmítá, riskuje zcela jasně předem známé sankce. Dále bychom neměli zapomínat, že veškeré doplňky, které hodláme namontovat, resp. náhradní díly, které hodláme vyměnit, by měly mít příslušné technické osvědčení (ať už se jedná o homologace - známá Éčka, nebo atesty například značky ATEST 8SD ). Této a podobné problematice se hojně věnují různé knižní publikace, nesmíme však zapomínat, že ani jejich autoři nemohou být neomylní. Pojďme se nyní podívat na základní konstrukční skupiny každého automobilu, možnosti jejich úprav a největší chyby, které se při takových úpravách vyskytují:

 

Karosérie

tuzing: imitace kulatého uzávěru na hranatém víčku

Jako první u máme skelet neboli karosérii. To je ta plechová věc, která tvoří podstatnou část celého auta. Velice módní jsou v současné době trendy, kdy amatérští domácí úpravci karosérii zahlazují, zbavují různých plastových lišt, klik dveří, či stíračů tak, aby dostáli hladkých linií vozu, při který by následně vyniklo perfektní lakování. Nebo na druhou stranu, ve vytváření funkčních vstupů či výdechů vzduchu za účelem lepšího chlazení (jak brzd, tak motoru). Proti tomuto trendu nelze nic namítat. Pokud není váš automobil v záruce a pokud tím není narušena integrita celé samonosné karosérie (to se může stát třeba při přestavbě vozu na kabriolet, tam by bylo třeba přezkoušení v ÚSMD). V opačném případě bych doporučil konzultaci s výrobcem, resp. s prodejcem vozu. Řešením v případě záruky může být výměna originálních dílů za díly již předem upravené (lze realizovat třeba u blatníků, kapoty, či dveří), pokud možno po dohodě s autorizovaným servisem. Takto je možné například odlehčit svůj vůz montáží karbonové kapoty či dveří až o několik desítek kilogramů. Samozřejmostí by mělo být použití náhradních dílů s příslušnou homologací a v případě karosářských úprav i zachování příslušných technických předpisů, týkajících se ostrých hran a přesahů přes obrys vozu. Hojně diskutované zavařené kliky dveří by v tomto případě neměly být závadou (pokud je mezi čtenáři právník-odborník, byl bych vděčný za hlubší analýzu) - v současné době se běžně vyrábějí vozy, které umožňují přístup do vozu jak bez klíče, tak bez pomoci klik, které fungují již jen jako úchopy. Je snad jasné, že v případě havárie vozu jsou pro moderně vybavené záchranáře dveře tou minimální překážkou (to lze ostatně běžně vidět při každé veřejně pořádané exhibici). Pokud zalovíme u této kategorie v "tuzingových vodách", vidíme jasně prorezlé a neprofesionálně upravené karosérie s ostrými hranami, často ozdobené monstrózními laminátovými spoilery, u nichž je diskutabilní, zda příslušný spoiler drží na karosérii, či karosérie na spoileru. Navíc, zašlé a neudržované, případně neodborně nanesené laky neurčitých odstínů ostře kontrastují s pečlivým lakováním a antikorozní úpravou vkusně upravených automobilů. Když už jsme též u lakování, nezapomeňme, že každá změna barvy by měla být zapsána do velkého technického průkazu.

 

§ 35 341/2002 Sb

Vzadu musí prostor pro umístění tabulky s registrační značkou odpovídat směrnici 70/222/EHS pro vozidla kategorií M, N a O.

 

Světlomety

tuning: mračení světlometů, zahlazená karosérie

Dále bych se zastavil u často používaného "mračení" kapoty či světel. V principu nelze proti této úpravě nic namítat, a to za předpokladu, že zmíněná úprava nepozmění světelné vlastnosti účinné plochy reflektorů. Opakuji účinné plochy. Problém je v tom, že u starších vozů s klasickými parabolami a žárovkami se clonou (nejčastěji H4), či u modernějších vozů s FF světlomety a žárovkami bez clony (odrazná plocha je tvořena několika různě nastavenými ploškami - nejčastěji H1 či H7) činná plocha tvoří téměř celou přední část se sklem světlometu, tudíž jeho překrytí nepřichází v úvahu. Výjimku můžeme najít například u staršího Fordu Focus - jasně jsou na něm vidět "staniolové" nefunkční plochy v rozích světlometu, které můžeme případnými clonítky beze strachu překrýt. Řešením je v takovém případě výměna stávajícího světlometu za světlomet projektorový, který je vybaven čočkou, jenž jasně určuje funkční část. Samozřejmostí by měla být opět značka E, následovaná číslicí některé evropské země. Jako extrémní řešení uvádím ještě možnost zástavby libovolného jiného světlometu, který má příslušnou evropskou homologaci. V případě jeho dostatečného upevnění, nastavení a zajištění správné funkce je takto možno použít např. světlomet z VW Polo na Škodu Felicia apod., nicméně tato přestavba vyžaduje již značnou míru zručnosti. U tohoto bodu bych se chtěl zastavit a zdůraznit, že časté šikanování ze strany dopravní policie není v tomto případě na místě (mimo evidentně jasných prohřešků), neboť policista není odborník stanice technické kontroly, který jediný (krom zkušeben a soudních znalců) má právo posuzovat účinnost a funkčnost takto zabudovaného světlometu. Argumenty policistů typu "toto není na voze z výroby" jsou v tomto případě naprosto irelevantní. V případě že se s podobnou šikanou setkáte, doporučuji důrazně nesouhlasit, počkat na projednání ve správním řízení a v případě, že uspějete, si na postup konkrétního policisty dodatečně stěžovat u inspekce ministerstva vnitra. Co se týče světel, velmi "oblíbené" je různé zatmavování blikačů či zadních světel, které, mimo toho, že nebezpečně snižuje účinnost a ovlivňuje vyzařované barevné spektrum takto neodborně upravených světel, je samozřejmě i nezákonné. Tady bych chtěl připomenout bohatý výběr schválených designových světel různého barevného provedení, který v poslední době zaplavují trh s autodoplňky.

 

§ 18

(1) Na vozidlech kategorie M, N, O, L, T, OT nebo S se mohou používat jen takové světelné zdroje a zařízení (i co do počtu), která jsou pro daný druh a kategorii vozidla předepsána nebo povolena. Světelná zařízení lze použít na vozidlech, splňují-li podmínky stanovené technickými předpisy uvedenými pro automobily a jejich přípojná vozidla v příloze č. 1, pro dvoukolová a tříkolová vozidla a jejich přípojná vozidla v příloze č. 2, pro traktory a jejich přípojná vozidla v příloze č. 3, pojízdné pracovní stroje v příloze č. 4, další zvláštní vozidla v příloze č. 5. Světelná zařízení musí být homologována.

 

§ 36

(1) Jsou-li na vozidle závady, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nesmí být vozidlo užito v provozu na pozemních komunikacích, s výjimkou nouzového dojetí.

(2) Závadou podle odstavce 1 v osvětlení vozidla je vždy,

a) nesvítí-li potkávací nebo brzdové nebo zadní obrysové světlo alespoň na straně přivrácené do středu vozovky,

b) nelze-li přepnout dálková světla na potkávací,

c) způsobují-li světlomety oslnění,

d) jsou-li dodatečně namontovány nebo upraveny svítilny svítící dopředu nepřerušovaně světlem jiné barvy než bílé, kromě předních svítilen do mlhy žluté barvy a dozadu nepřerušovaně svítící světlem jiné barvy než červené,

e) jsou-li chybně zapojeny svítilny nebo chybně propojeny svítilny tažného vozidla a přípojného vozidla.

 

Prosklení vozidla

Rovněž tmavé fólie na sklech často neodpovídají požadované propustnosti 75 % u předního a 70 % u předních bočních skel u řidiče a spolujezdce, daných evropskými směrnicemi EHK č. 43 či 92/22/ES. V praxi vidíme úpravy, kdy řidič není ve voze vůbec vidět. V tomto případě se jedná o snížení propustnosti až na 15-20 %. Musím zde podotknout, že determální skla sériově vybavených automobilů se pohybují právě někde na hranici 75 %, takže velký prostor pro úpravy zde již není. Rovněž různé neprůsvitné fólie, pruhy či clony přes čelní sklo se u nás bohužel používat nesmí. V tomto případě jsou na tom třeba naši němečtí sousedé lépe - tam jsou dovoleny do velikosti 8 % plochy skla.

 

§ 34

(3) Úpravy a opravy zasklení vozidel, které mají za následek snížení světelné propustnosti, je možno provádět pouze při dodržení podmínek daných předpisem EHK č. 43 a musí být schváleny podle přílohy č. 15. V zorném poli řidiče nesmí být umístěny žádné předměty (např. okrasné a upomínkové předměty), které by omezovaly výhled řidiče všemi směry, s výjimkou schválených označení určených k umístění na skla vozidla. Tato podmínka neplatí pro zadní skla vozidel kategorie M3. Výhled zadním sklem vozidla kategorie M1 může být částečně snížen schváleným příslušenstvím nebo přepravovanými předměty, avšak jen za podmínky, že je vozidlo vybaveno pravým vnějším zpětným zrcátkem homologovaného nebo schváleného typu. Výhled předním sklem u vozidel kategorie M3 může být částečně snížen vedle schválených označení určených k umístění na skla jen směrovou tabulkou. Provedení a umístění tabulek na vozidle musí být schváleno podle přílohy č. 15.

 

§ 36

(1) Jsou-li na vozidle závady, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nesmí být vozidlo užito v provozu na pozemních komunikacích, s výjimkou nouzového dojetí.

(3) Závadou podle odstavce 1 v zasklení vozidla je vždy

a) prasklé nebo poškozené čelní sklo ve stírané ploše o velikosti větší než 20 mm,

b) zatemnění čelního skla na propustnost zjevně nižší než 75 % nebo zatemnění předního bočního skla na propustnost zjevně nižší než 70 %.

 

Aerodynamické doplňky

tuzing: Ferrari Delta s hliníkovým křídlem

Samostatnou kapitolu tvoří více či méně aerodynamické doplňky. Pravidlem číslo jedna je, že bychom měli používat pouze výrobky schválené evropskými směrnicemi nebo domácím atestem (opět Éčka, TÜV protokoly a značky ATEST 8SD). Pokud máme auto v záruce, montáž přídavných spoilerů by se měla provádět pouze lepením, aby nebyl narušen původní díl. Případné výjimky doporučuji opět zkonzultovat s příslušným prodejcem. Řešením může být opět montáž celého dílu (nárazníku) od výrobce, který se výrobou takových dílů zabývá. A pamatujte, že méně někdy znamená více. Pro některé vozy se slabším motorem budou různé spoilery či křídla spíše přítěží a stanete se, ať chcete nebo ne, terčem posměchu kolemjdoucích.

 

Kola a pneumatiky

Potud jsme se zabývali pouze designovými úpravami vnějšího vzhledu, které nejsou tolik náročné na vaši peněženku. Pokud se začneme zabývat podvozkem, brzdami a motorem, nepočítejte dávno s tisícovými položkami. Dávno jsou pryč ty časy, kdy se na našem trhu vyskytovala jedna litá kola od Metalexu. Nyní si může člověk vybírat z tisíců různých typů různých cen a různých kvalit. Při výběru litých koly byste měli brát v potaz možnosti, které nabízí výrobce vašeho vozidla. Týká se to především schválených alternativních rozměrů pneumatik a s tím i spojených rozměrů disků. Pokud například nemáte ve svém technickém průkaze zapsána 17" kola, měli byste o příslušné potvrzení zažádat výrobce vašeho vozidla a následně si nechat alternativní montáž zapsat do velkého technického průkazu. Rovněž je důležité, abyste při volbě litých kol uvažovali nad terénem, ve kterém se budete nejčastěji pohybovat. Ony 35% pneumatiky na 18" kolech nejsou do pražského tankodromu to pravé ořechové. Nehledě k tomu, že použitím příliš širokých pneumatik trpí různé pohyblivé součásti, jako klouby, čepy a silentbloky, jenž se následně rychle opotřebují. A opět, i zde se vyskytují nešvary, které bychom si měli připomenout. Sebelepší okrasné poklice z Hypernovy nenahradí sice starší a bazarové, avšak následně vyrovnané, opískované a nastříkané, případně vyleštěné hliníkové disky. Stejně tak bych mohl poukázat na žalostný stav pneumatik mnoha upravených vozů. Jakoby si jejich řidiči nějak nedokázali uvědomit, že jsou to právě čtyři malé plošky, které drží jejich vůz na silnici a na který mnohdy závisí nejen život jejich, ale také životy spolujezdců a mnohdy i ostatních řidičů. Proto říkám pryč s ojetými a zpuchřelými pneu, ve dnešní době je výběr pneumatik natolik široký, že si vybere i ten, kdo má hluboko do kapsy. Nehledě na to, že ceny pneumatik se poslední dobou začínají nebezpečně přibližovat cenám plné nádrže.

 

§ 21

(3) Na vozidle, pokud při schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak, smí být používány pouze pneumatiky určené pro daný typ vozidla výrobcem vozidla a výrobcem pneumatik. Nosnost pneumatik nesmí být nižší než povolené zatížení připadající na kolo (nápravu) vozidla. Jako náhradního kola s pneumatikou může být použito pro nouzové dojetí kola s pneumatikou jiné nebo zvláštní konstrukce nebo jiného rozměru, určeného pro tento účel výrobcem vozidla a výrobcem pneumatik. Tato kola musí být homologována podle předpisu EHK č. 64 nebo směrnice 92/23/EHS.

 

§ 36

(1) Jsou-li na vozidle závady, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nesmí být vozidlo užito v provozu na pozemních komunikacích, s výjimkou nouzového dojetí.

(7) Závadou podle odstavce 1 na pneumatikách vozidla je vždy,

a) je-li hloubka dezénu hlavních dezénových drážek nebo zářezů menší než 1,6 mm u vozidel všech kategorií a u mopedů menší než 1,0 mm,

b) obnažuje-li trhlina nebo poškození pláště  pneumatiky na jejím vnějším  obvodu (oblast koruny, ramene, boku a patky) kostru pneumatiky nebo ji narušují,

c) jsou-li namontovány pneumatiky různého rozměru na téže nápravě, nejde-li o nouzové dojetí.

 

Příště se podíváme na ty nejnáročnější a nejnákladnější úpravy - podvozkové části, brzdový systém, motor a jeho příslušenství.

Převzato ze serveru auto.centrum.cz